Tak, dneska vám řeknu něco o jedné hyperaktivní babce, která v šestašedesáti letech, místo, aby spořádaně ležela pod drnem nebo štrikovala svetry, přešla Pyreneje.
Byla to Eleonora Akvitánská, společné vnouče vévody Vléma IX. a jeho milenky, jíž lidé říkali Dangerosa, ačkoli ti dva se nikdy nevzali a neměli děti.
Podle jedněch to byla šarmantní feministická mrcha, podle jiných kultivovaná, inteligentní a citlivá žena a podle její tchyně, Adély Savojské, obyčejná běhna.
Podle posledního přání svého otce si vzala Ludvíka Kapeta, francouzského prince, který se během svatebních oslav díky neočekávanému úmrtí svého otce, stal francouzským králem.
Málem rozvrátila říši rozvodem své sestry Petronilly s bratrem Thibauda de Blois a jejímu následnému manželství s Raoulem de Vermadois a z toho pramenící exkomunikací* a vyhlášením interdiktu**. Tento spor však bohužel prohrála, jelikož její manžel byl velice pobožný a dlouhodobý konflikt s církví špatně snášel.
Spolu s ním se vydala na křížovou výpravu a po cestě stihla prožít milostnou avantýrku se svým nevlastním strýcem, Raimundem de Poitiers, knížetem Antiochie.
Po návratu se Svaté země se údajně seznámila s Jindřichem Plantagenetem, tehdy vévodou Normandie a Anjou, načež se kvůli příliš blízkému příbuzensrví nechala rozvést s Ludvíkem, (jak to udělala, je mi záhadou, protože papež jim už předem udělil dispens), aby se doma v Akvitánii, a to bez králova svolení, znova vdala za normanského vévodu, který byl, mimochodem, o deset let mladší a který se v brzké době stal anglickým králem.
Před územím, jemuž společně vládli, se Francie mohla jít zahrabat. Měli spolu sedm dětí: Jindřicha, Geoffreye, Matyldu, Richarda, Eleonoru, Johanu a Jana. Milý Jindra si ovšem tohoto božího daru v podobě své ženy vůbec nevážil. Podle dobových pramenů měl mnoho milenek-nicméně Eleonora mu to tolerovala, protože sama se chovala stejně. Ovšem všechno má své meze, a tak, když si pan manžel přivedl zas jednu takovou, naivní, mladou a krásnou husičku, Rosamundu Cliffordovou, jíž se posměšně říkalo "La Rose Imunde", čili "Ne zcela čistá růže", a nakvartýroval ji přímo do královnina oblíbeného zámku, Woodstocku, její trpělivost přetekla.
Podle legendy nebohou Rosie na Woodstocku navštívila a dala jí na vybranou, zda se zabije mečem nebo jedem-ale je to opravdu jen legenda. Eleonora sice na Woodstock přijela, nicméně růžička to přežila ve zdraví. Ovšem Jindřich to tak lehce nepřečkal. Eleonora proti němu poštvala všechny své syny a zorganizovala rozsáhlou vzpouru. Bohužel prohrála a Jindřich ji zavřel do věže. Doslova. Ona zabíjela čas tím, že plánovala útěk, zatímco on se bavil tak, že všechny její pokusy sabotoval a posílal jí přepisy kázání, která se jí týkala.
Ovšem ona ho převezla-přežila ho, a tak, když milý Plantagenet natáhnul bačkory a k moci se dostal synáček Richard, který měl maminku moc rád, byla už zase volná. Ríša pro ni poslal věrného sluhu, aby ji vysvobodil, jenže milý sluha ji našel už volnou ve Wichesteru, veselou, vitální a "vznešenější než kdy dříve."***
Mladý král doma moc neposeděl a vyrazil na křížovou výpravu. Aby se nenudila, vyjela si Eleonora přes zimní Pyreneje, že mu do Orientu přiveze nevěstinku. On sice už byl zasnoubený, se sestrou francouzského krále, Alais, ale nechtěl si ji vzít, údajně proto, že byla jednou z milenek jeho otce. Spekuluje se ovšem, že krvesmilstvo mu ani tak nevadilo, jen místo francouzské princezny by dal přednost spíše jejímu bratříčkovi... Nakonec si Berengarii Navarrskou vzal, ale to už Elča musela honem spchat domů, páč Honzík si dělal nároky na korunu. Když ho pěkně uzemnila, přišla zase zpráva, že Richarda zajali a jestli nezacvaká...Jo, s dětmi je kříž. A tak babička Eleonora po čertech d'áblech sháněla výkupné. Už dřív jsem říkala, že Ríša doma neposeděl, takže sotva ho vykoupila, už zase pádil na další křížovou výpravu. Tuhle ovšem nepřežil. Eleonora se s ním jen tak tak stihla rozloučit.
Tak jo, Honzíku, teď už si tu korunu vzít můžeš.
A ještě poslední groteskní příhodu, než nám babča tiše skoná-na hradě Mirebeau ji oblehl vlastní vnuk Artur a zachránil ji Jenda, kterýžto Artura zajal. Jo, krev není voda, obzvlášť když je modrá.
Jak už jsem řekla, Eleonora nám skoná tiše a v ústraní, v klášteře Fontervault roku 1204 a je pochována vedle svého druhého manžela a syna Richarda.
Bylo jí krásných osmdesát jedna let.
Richard jednou o své rodině řekl: "Od ďábla pocházíme a k ďáblu se zase vrátíme."
Chudák Lucifer...
*exkomunikace-vyobcování z církve
**interdikt-zákaz všech círk. obřadů na určitém území
***jeho přesné vyjádření