Sasori s uspokojením pozoroval, jak se na něj Deidara díval. Schválně na něj promluvil normálně, ne jako Hiruko, aby viděl, jak to bude působit. Když se blonďák začervenal, pomyslel si, že to bude snadné. Jednoduše si ho omotá kolem prstu, jako všechny ostatní před ním.
"Svlíkni se,"nařídil.
" A proč?" zeptal se podrážděně Deidara, už zase sám sebou. Sasori si povzdechl-ohromení zjevně netrvalo moc dlouho.
"Abych tě mohl prohlídnout, baka. Co sis myslel?!" vyjel stejným tónem.
"Člověk nikdy neví," odpověděl potměšíle blonďák, ale už neodporoval a svlékl se.
Nejdřív Aka plášť s rudými mraky, sandály, černé tričko bez rukávů....
"Celej."
Neochotně poslechl.
*
Sasori si ho dobře prohlédl. Hmm...
Přišel blíž, a začal klasickou prohlídku.
"Otevři tu svou hubu."
"Kterou?"
"Kolik jich asi tak máš?"
"Hmmm...čtyři?"
To bylo trochu moc.
Když prohlédl všechny, prohmatal krční páteř, zkontroloval žebra, poslechl dech, srdce.....
" Nepotřebuješ stetoskop?"
"Ne, stačí mi uši.."
"Ještě dech."
*
Deidara cítil, jak se o něj loutkář vzadu otřel..."Hmm, plíce v pořádku..."
Najednou ucítil slabé kousnutí do ucha. Kdoví proč ho přitom zamrazilo.
"Co to děláš?!"
" Hmm..."
Sasoriho dlaně klouzaly po jeho těle. Nebránil se, protože to všechno začalo dávat smysl. Děsivý, zvrácený, smysl. Šéfova slova tam v jeskyni. Potměšilé pohledy Itachiho a toho druhého, když ho odváděli k nim...
Ne, prosím, řekněte mi, že se pletu...
" Ty jsi na kluky, že?"
"Jo...a ty se mi dost líbíš." Podezření se změnilo v železnou jistotu.
Sasori ho objal.
Sakra, ať toho nechá! Já přece nejsem buzerant!
Jeho tělo mělo evidentně jiný názor.
Jak jinak by vysvětlil, že jeho srdce bilo jako splašené, že se jeho kůže pod loutkáčovými doteky stávala nesnesitelně citlivou a že ve slabinách cítil jako neodbytnou bolest své vzrušení.
Náhle celý svět zahalila jemná bílá mlha.
*
Sasori odcházel.
Ohlédl se-Deidara ležel na matraci a tvrdě spal.
Bylo to úžasné...vůbec se nebránil.
N atváři se mu objevil jemný úšklebek.
Morfin zjevně zabral.